Možná to taky znáš. Máš velmi silné tušení, ale žádný důkaz o partnerově nevěře. Všechny pokusy komunikovat na toto téma selhávají. Pohádáte se a ty jsi označena za hysterku, která přehání a kazí vztah.

Tohle téma na mých konzultacích není neobvyklé. S tímto přišla i Tereza. Velmi se styděla za to, co udělala, ale se slzami v očích mi sdělovala, že bohužel našla to, co tušila. Manžel si psal s kolegyní z práce a nebylo to pracovně. Bylo to hodně osobní a konverzace se týkala i Terezy a kritiky jejího chování. Tereza byla zdrcená a zároveň nevěděla, co s tím. Nechtěla manželovi říct, že prohlížela jeho mobil. Považovala to za ztrátu důvěry. Byla 17 let šťastně vdaná a měli dvě děti

Nejprve bylo potřeba ošetřit Tereziny pocity, všechnu tu emoční bolest i vztek, které se v ní mísily. Poté jsme spolu hledaly hlubší příčiny její bolesti. Ukázalo se, že v podvědomí bylo několik témat, o kterých Tereza vůbec netušila a které přesto intenzivně ovlivňovaly celý její dosavadní život. Na našich setkáních se vracela do svého dětství a postupně se vynořovaly bolestné vzpomínky, na které dávno zapomněla. Šokovalo ji, jak jsou živé a intenzivní. Pracovaly jsme s myslí, emocemi i  tělem. Jedno doplňovalo druhé. Z každého setkání Tereza odcházela bohatější o důležitá poznání o sobě samé. Začala chápat, proč se v jejím vztahu děje to, co se děje a začala si uvědomovat svůj podíl zodpovědnosti na celé situaci.

O několik měsíců později byla Tereza o poznání uvolněnější s větší důvěrou v sebe samou. Byla schopná znovu otevřít bolavou komunikaci s manželem. Probraly jsme, jak komunikovat efektivně, nezraňujícím způsobem a vědomě. Nebylo to jednoduché. Bylo potřeba „přeučit“naučené vzorce chování ve vztahu, přestat reagovat závislostním způsobem jako „oběť“ a umět se postavit sama za sebe. Mnohaměsíční práce na sobě přinesla své dary. Manžel nereagoval jako obvykle a Tereze se podařilo otevřít téma nevěry a problémů v jejich vztahu. Proběhlo několik intenzivních rozhovorů, kde každý další byl hlubší než ten předchozí. Podařilo se vytvořit to, čemu já říkám emoční intimita a hlubší důvěra. Přinesla pochopení na obou stranách, což je pro jakoukoliv smysluplnou partnerskou komunikaci zásadní. Díky větší emoční otevřenosti se manželé opět znovu sblížili a začali budovat nové a vědomější základy jejich manželství.

Když ke mě Sára přišla poprvé, působila jako víla. Byla mladá, štíhlá, krásná, éterická a velmi smutná. Byla to vzdělaná žena, měla vlastní terapeutickou praxi, byla vdaná a měla malou krásnou holčičku. Vyprávěla mi svůj příběh o tom, jak má milujícího manžela. Jak toužila stát se matkou. Jak se celé těhotenství těšila na děťátko a na svoji mateřskou roli. Po porodu přišlo velké vyčerpání, deprese a očekávaný pocit radosti a štěstí stále nikde. Mateřství ji, jak sama řekla, vůbec nebavilo. Uplynul 1,5 roku mateřské, která se pro Sáru změnila v noční můru. Snažila se jak jen to šlo, byla vzdělaná a zodpovědná žena, ale místo radosti přišly úzkosti a hluboká partnerská krize. Sára se zamilovala a řešila obrovské dilema, zda zůstat v manželství nebo odejít. V tomto rozpoložení vyhledala mou pomoc.

Nebylo jednoduché rozmotat klubko pocitů, emocí, myšlenek, které porod holčičky spustil a které Sáru doslova spoutaly. Díky svému vzdělání i přirozenému empatickému nastavení byla Sára ve své vlastní terapii chápavá a ochotna jít i do bolestných témat. Začaly jsme tam, kde to sama považovala za nejakutnější – tedy pro kterého muže se rozhodnout? Vysvětlila jsem Sáře, že hledat v této situaci tu správnou volbu je jen zástupný problém. Ani stávající ani ten potenciální nový muž nedokážou vyřešit Sářiny hlubší problémy, které se po porodu naplno projevily. Podrobně jsme prozkoumaly oba vztahy na mnoha úrovních a pak zakotvily v tématech sebeláska a sebedůvěra.

Sára na setkání přicházela vždy s novým poznáním o sobě samé, které učinila po našem předchozím setkání. Začala vnímat, kde o sobě pochybuje, odkud ty pochybnosti pramení a jakými únikovými metodami je před sebou samou skrývá. Vztah s manželem se stabilizoval a Sára si začala budovat pevnější hranice i vůči manželově rodině, která se jevila pro jejich manželství značně toxická a nepřátelská. Na to vše potřebovala velkou míru odvahy, víry v sebe a pochopení pro svá emoční zranění. To vše čerpala na našich sezeních.

Narovnávaly jsme i její představy o mateřské roli. Bylo potřeba otevřít staré bolavé zranění. Tím byl její vztah s vlastní maminkou. Tolik se bála, aby nebyla stejně chladná jako ona. Vztah s mámou bývá vždy jedním z nejbolavějších témat, která se ženám na mých sezeních otevírají. Přitom pro uzdravení ženské duše i vztahů jsou tak zásadní. Sára byla statečná i odvážná. Nořila se do vlastních zážitků s mámou a hledala tam paralely i odlišnosti od své mateřské role. Zde velmi pomohl podrobný astrologický rozbor její osobnosti. Pochopila své nastavení, své dary i svá úskalí v mateřské roli, vyplývající z jejího nativního horoskopu. Velmi se jí ulevilo a začala na svém mateřství vidět i to pěkné a naplňující. Už se netlačila do něčeho, co jí vůbec nebylo vlastní a díky tomu začala skutečně cítit, jak moc svou holčičku miluje a jakým krásným darem jsou jedna pro druhou.

Bylo jí přes šedesát, byla už několik let v důchodu a přivedl ji ke mně můj článek na blogu „Proč hodné holky nemůžou být Bohyně?“. Poznala se v něm a zasáhlo jí to tak silně, že i navzdory důchodovému věku se rozhodla svůj život změnit. Jmenovala se Dana a prvních několik sezení prakticky jen plakala.

Měla jsem pochopení pro její emoce i příběh a snad i pro to pocítila ke mě důvěru. Důvěra je základním stavebním kamenem všech mých terapií. Bez důvěry, která potřebuje vyrůst, není léčení možné. Vyprávěla mi setkání za setkáním svůj příběh. Byla jsem prvním člověkem v jejím životě, kterému se takto otevřela. Nejen slovně, ale i emočně. Pokaždé odcházela lehčí o „několik kilo slz“ a s novým pochopením o sobě i svém vztahu k sobě samé. Slz postupně začalo ubývat a my jsme se mohly více soustředit i na vysvětlování toho Proč? Co? A jak?, bez kterého změna života také není možná. Pokaždé jsem znovu žasla, co Dana ve svém životě všechno prožila a ustála. Kolik síly a odhodlání žít v sobě navzdory tomu všemu měla. Její otec tragicky zemřel ještě když neměla ani rok. Její matka ji odložila k babičce a prakticky o ni nejevila zájem. Vztah s mámou , který pro Danu zůstal totálně nenaplněným  jakoukoliv kapkou mateřské lásky, se stal bolestí, která dál skrytě ovlivňovala celý její další život. Dana šla životem statečně. Vdala se, porodila a sama vychovala 3 syny. Rozvedla se, protože ve vztahu bylo více násilí než se dalo snést. Pro své děti se stala matkou i otcem, přesto dokázala dávat lásku a vlídnost nejen dětem, ale i pacientům jako sestřička v nemocnici.

Aby toho nebylo málo, kromě jiných diagnóz do jejího života 3x vstoupila rakovina. Pokaždé postihla jinou část těla, jiný orgán. Naposledy, když už Dana docházela ke mě na terapie. Řešily jsme její úzkosti, strachy z doktorů a jejich zásahů do těla, protože jako zdravotní sestra i jako pacientka měla své neblahé zkušenosti. Všemi jejími těžkými životními zkušenostmi se jako červená nit proplétalo její životní i karmické rodové téma – bolestný vztah k mámě a totální absence mateřské lásky. Mateřská láska je základní emoční výživou a pokud se nám jí nedostává, naše osobnost je těžce poškozena. Chybí sebeláska, která je pro naše úspěšné a zdravé fungování v tomto světě úplně zásadní. Byl to náročný úkol, ale přesto se podařilo zasít semínko toho, čemu se říká láska a péče k sobě samé. Dana začala chápat podstatu svých emočních zranění a učila se dávat lásku a péči svému zraněnému vnitřnímu dítěti. Ve svých 65 letech začala hojit to, co zranila její máma, když byla Dana ještě miminkem. Začala dostávat znovu chuť do života, její úzkosti už ji neválcovaly jako dřív, začínala mít větší kontrolu nad svými emocemi i svým rozhodováním. Vztah s druhým manželem začal lépe fungovat, i když při první návštěvě mi sdělila, že kdyby jí nebylo hloupé se podruhé ve svém věku rozvádět, už dávno by to udělala. Dana se učila mít sama sebe ráda a začínala více žít. Její tělo na tuto porci lásky celý život čekalo a promlouvalo k ní jazykem diagnóz, kterým teď začínala rozumět.

Ráda pracuji s mladými ženami a zároveň jsou pro mě často oříškem. Doba, která je formuje, je tak jiná a díky tomu ony jsou tak jiné, že je na začátku poměrně komplikované dostat se pod vrstvu jejich ega neboli obranných mechanismů mysli, abychom mohly začít pravdivé a smysluplné léčení jejich ženské duše. Více než svými matkami jsou vychovány radami ze sociálních sítí. Jsou sebejisté, všechno mají nastudované a vlastně nemají žádný problém. Přiznat si slabost je pro ně obtížnější než pro naši generaci a zároveň se zaštiťují diagnózami, které před 20 lety téměř neexistovaly. Vím, není to jejich vina, jsou „obětí“ doby, do které se narodily. Každopádně je pro mě často výzvou se dostat k jejich skutečné bolesti.

Jednou z nich je Klára. Brzy jí bude třicet, ale působí jako čerstvá maturantka. Je velmi milá, ochotná na sobě pracovat. Má zkušenosti z psychoterapií, léčila se nějaký čas pro úzkosti. Rovněž brala i medikaci. Její slovník je plný odborných psychologických výrazů, takže v rozhovoru spíše než jako klientka působí jako mladá stážistka na praxi. Působí klidně  a tak nějak na ní není vidět žádný problém. Vyhledala mě, protože chce vyřešit svůj strach z intimity. Probíráme se jejím dětstvím, jejími vztahy s muži. Vše má zmapováno, vše chápe. Vysvětluje mi, jak se naučila pracovat se svými záchvaty úzkostí. Hlídá si hladinu své energie, aby se nevyčerpávala. V souvislosti s tím se učí dávat si hranice a říkat „Ne!“. Všechno dává smysl a nad vším souhlasně pokyvuji. Její problém vnímám,  je to můj vrozený dar, ale neumím jí přimět, aby svůj problém nejen pochopila, ale také pocítila. Cesta k nápravě vede přes jedno i druhé. V takových situacích si, pokud je to možné, sestavím nativní horoskop, který ukáže často vhodnou cestu a směr dalšího postupu. Její horoskop mi odhaluje nesmírnou hloubku prožívání a zároveň velké zranění, které vede k totálnímu odpojení od toho, co je vlastně Klářinou přirozeností.

Bavíme se o jejím vztahu k ženskosti. Vysvětluji jí, že základem ženskosti je proměnlivost a cyklické střídání energií během menstruačního cyklu. Vůbec o tom neví, což mě velmi překvapuje. Nabídnu jí svůj on-line seminář Lunární Žena I., který otevřel oči už mnoha ženám. Na příštím sezení přišla celá rozzářená a ukazovala mi své čerstvě vyplňované Lunární hodiny. Začala vnímat proměny svých energií během dní cyklu. Nikdy se takto sobě a svému cyklu nevěnovala. Nevěděla ani, jak dlouhý cyklus má. Líbily se jí i prožitkově zpracovaná videa k jednotlivým fázím včetně meditací. Snad poprvé ve svém životě se začala  vnímat i cítit. Její objevování sebe samé dostalo nový rozměr. Jak já říkám „Z hlavy přešla do těla“. V kontextu svých poznatků založených na osobním poznání, ne na teorii, kterou někde získala, Klára začala jinak nahlížet i na své úzkostné záchvaty.  Miluji, když se v ženských příbězích začnou zdánlivě nesouvisející jevy smysluplně propojovat. Ne jinak tomu bylo i v případě Kláry. Vnímání proměň během svého cyklu ji přivedlo k vědomému vnímání těla a pocitů v něm ukrytých. Začala cítit své emoční bolesti, které si dávno v dětství „zakázala“. Začala chápat, že její úzkostné záchvaty spojené s dušením, třesem a hysterickým pláčem nejsou ničí jiným, než nahromaděnou emoční bolestí, kterou nesměla jako malá holčička projevit a prožít. Cesta k léčení úzkostmi uzamčené intimity se začala otevírat.

Říkejme jí Anna. Působila jako děvčátko, proto mě udivilo, když mi řekla, že je jí 34 let. Pocházela z malého městečka v horách a studovala na univerzitě v Americe. Byla inteligentní, vyznala se ve světě byznys, působila v několika velkých zahraničních firmách. Dovedla vydělat veliké peníze. Vrátila se domů a své zkušenosti nabyté ve světě chtěla zúročit v rodinné firmě. Měla přítele a nikdy nechtěla mít děti. Bylo na ní něco imponujícího. Milovala filozofické konverzace, byla bystrá a vždy toužila poodhalit kousek pravdy sobě a o životě. Přišla ke mně, protože ji vždy lákalo hlubší sebepoznání a chtěla poznat návod na to, jak zažívat klid a štěstí. Byla disciplinovaná a ochotná pro to udělat cokoliv, jen aby už byla ok.

Dlouho jsme spolu filozofovaly o životě. Vysvětlovala jsem jí, jak funguje mysl, emoce, co je to vědomí. Že máme také své stíny, které je potřeba přijmout. Psala si poznámky, nadšeně zpracovávala domácí úkoly, které občas z našich setkání vyplynuly. Byla radost s ní pracovat. Jen stále unikala mému hlubšímu pohledu, pozvání do hlubin sebe samé, pro které já mám tzv. extratalent od Boha. Až jednou … bylo to už skoro na konci sezení, to přišlo. Probíraly jsme téma rodičů, toxických vztahů a závislostí, které určovaly dynamiku její rodiny. Bolest, před kterou už neměla sílu se skrývat, utíkat, zastírat ji všemožnými intelektuálními úhybnými manévry. Bolest malého děvčátka, kterému se nedostávalo pozornosti, bezpodmínečného přijetí a lásky svých rodičů. Ať plnila v tvrdých podmínkách vše, co bylo v očích rodičů to důležité, nikdy nebyla dost dobrá. Místo sebevědomé světem protřelé ženy se přede mnou choulilo malé děvčátko, zakrývalo si dlaněmi obličej, aby skrylo svůj pláč. Vzlyky byly silnější než stud, který ji většinu života ovládal a hnal k stále větším výkonům. Miluji tyto okamžiky na své práci … když mysl a ego už neumí udržet kontrolu a vše-přesahující věčná duše začne promlouvat řečí emocí a těla. To jsou okamžiky, které jsou nesmírně léčivé a já vím, že klientka se posunuje doslova mílovými kroky ve svém vývoji dál. Přesněji řečeno hlouběji.

Během našich setkání přišlo pak podobných okamžiků ještě víc, vždy přinesly nová pochopení o sobě samé i úlevu od nahromaděných tlaků či úzkostí. Její duše sílila, rostla a začínala se mít skutečně ráda. Postupně ze svého života odbourávala závislostní návyky – cigarety a alkohol a učila se pracovat vědomě s energií svého těla. Začala vědoměji rozpoznávat toxické  vzorce mezi členy rodiny a přestávala se jich účastnit. Byla víc a víc v  kontaktu se svými pocity. Napojení na sebe samou se stávalo častějším. Integrovala do svého života své „slabosti“ a učila se na ně dívat jiným, než kritickým pohledem. Podrobný psychologický výklad jejího nativního horoskopu přinesl několik velmi silných AHA momentů o sobě samé, svém životním směřování i partnerství. Přestala naivně hledat recept na klid a štěstí a začala zrát v dospělou ženu, kterou už dle věku dávno byla. Neztratila nic ze své smělosti, přímosti, optimismu, jen přibyla zodpovědnost za své pocity, své zdraví, svůj klid a své štěstí. Prostě za svůj život.