Archetyp Matky v nás ženách je krásný, mocný a silný. Vnímám to opakovaně na svých seminářích Lunární Žena. Často jej doprovázejí slzy dojetí, štěstí a pocitu bezpodmínečné lásky. Zároveň může být velmi bolestný a traumatizující. I to vnímám opakovaně. A tehdy přicházejí slzy bolesti, smutku, žalu anebo nepřichází slzy žádné. Žena se odpojí a prostě „zmizí“, i když je fyzicky přítomná. A prostě necítí a neprožívá nic. Já vnímám tu velkou bolest i vztek, které jsou za tím „nic“ ukryté. Často takové ženy odmítají v sérii seminářů Lunární Žena pokračovat.
Ptáte se proč? Příčinou je nenaplněné mateřství. Zrovna nedávno jsem dostala takovou sms zprávu od jedné účastnice semináře: „ Šárko, nezlob se, nebudu pokračovat. Tvůj seminář je pro mě příliš silný. Otevřelo se mi trauma z nenaplněného mateřství.“ Ženě je 64 let a vypadá mladě. Po smrti manžela začala cestovat, zaplatila si lekce břišních tanců, aby „objevila své ženství“. Je veselá, přátelská a stará se o svou devadesátiletou maminku. Tahle žena k vyléčení svého zranění odvahu zatím nenašla. Ale jak je to tedy s archetypem Matky v nás a naším skutečným biologickým mateřstvím?
Archetyp Matky v nás
Mateřskou energii může prožívat každá žena, která svou první menstruací vstoupila do životní fáze plodné ženy. Stejně tak i žena, která už prošla menopauzou. Jen je potřeba se matce v nás otevřít a propojit se s ní. A toto mnohdy nedokáže ani žena, která porodila a „dobře vychovala“ i několik dětí. Ale o tom zase někdy jindy. Matka v nás je ta silná, pečující a vyživující energie, kterou nás všechny vybavila naše velká pozemská matka – Matka Příroda. Nebo řečeno jinak – prostě my ženy to máme v genech. Naše chromozomální výbava XX nás přímo programuje pečovat, vyživovat, ochraňovat a milovat. Je k tomu zapotřebí jediné – otevřít své srdce. Jistě, ženám – matkám k tomu pomáhá i hormon oxytocin. Ten vylučuje ženská hypofýza při porodu, při kojení, ale i v jiných situacích. Třeba při mazlení. Díky tomuto hormonu zažíváme pocit něhy, štěstí, blízkosti, věrnosti a lásky.
Pečovat můžeme nejen o dítě, ať už vlastní nebo adoptivní. Pečovat a milovat můžeme i svou zahradu. Mnoho žen mi opakovaně potvrdilo i mou zkušenost, že při práci na své zahradě se cítíme šťastné, klidné, totálně přítomné. Nepokojná ubrebentěná mysl se zastavuje a my se ocitáme ve světě smyslných barev a vůní květů, sladkosti plodů či ve stavu meditativnosti, když odpočíváme na lavičce pod stromem anebo noříme své ruce do hlíny. A naše zahrada či jen květiny na okenním parapetu se nám za naši pozornost, lásku a péči vždy odmění. A co teprve kočička či pejsek – třeba nalezenec z útulku? Matka v nás také s radostí sezve rodinu či přátele k hodovnímu stolu. Radost z přípravy jídla pro hosty, tvoření sváteční atmosféry a pohoda a uvolněnost, kterou hosté u takové hostitelky vnímají – to je také ta čarovná a sladká energie Matky. Stejně tak péče o nemocné či staré lidi může být naplněním archetypu Matky v nás.
Přijetí bolesti z nenaplněného mateřství
A nemusíme nutně pečovat o konkrétní živou bytost. Každá z nás může „porodit“ projekt, jehož tvorba a realizace nás může naplňovat a zároveň přinese dobro a užitek i okolnímu světu. Mám několik přítelkyň – bezdětných matek, které se odvážily podívat se do svého nitra na svou bolest z nenaplněného mateřství. A když ji přijaly jako součást své nynější inkarnace, uviděly tu nádhernou Matku uvnitř sebe. A začaly tvořit a pečovat a chránit a milovat. A teď z jejich očí vyzařuje pocit naplnění smyslu života a láska.
Více se o tomto tématu dozvíte na seminářích Lunární Žena I. a Matka I. a II.
