V přírodě i v celém Vesmíru vládne řád. Chaos z dlouhodobého hlediska nikam nevede, nic netvoří, nic se v něm nevyvíjí. Život nebo chcete-li Existence funguje podle jasně daných pravidel. Proto je pro mě Příroda i Vesmír nekonečnou studnicí inspirace i ukázky těch správných řešení. Jedním ze základních pravidel přírody i celé Existence je cykličnost. Vše žije v cyklech. Cyklus zrození, růstu, plnosti, odumírání a zániku je vidět všude kolem nás. Jeho učebnicovým příkladem jsou cyklické proměny vaječníků a dělohy v rámci menstruačního cyklu. Taky střídání dne a noci, ročních období či velkých vesmírných cyklů planet, galaxií. Prostě veškeré plynutí má svoji smysluplnou posloupnost, která, pokud je narušena, tak vede k chaosu a disharmonii. Nechci tady psát o tom, jak člověk narušuje tento po milióny let trvající cyklický řád a kam to vede. Tento cyklický řád ctily a žily s ním v souladu všechny moudré civilizace dřívějších let. Pěkným modelem je i Slovanské Kolo roku, o němž jsem už psala mnohokrát. Je tématem semináře Lunární Žena II. A já sama podle jeho smysluplné cykličnosti žiji už mnoho let, slavím spoustu pěkných svátků a přináší mi do života řád, radost a propojení s přírodou.
Máj je měsíc lásky
Jarní příroda se v březnu probouzí, v dubnu nabírá na rychlosti růstu a v květnu vykvete a množí se. Nejen rostliny, ale i zvířata. Květen je měsíc lásky. Nebo spíše sexuality. Sexuální energie přírody je v plném proudu a všechny procesy směřují k rozmnožování a zachování druhu. Tohle je biologická poučka. Poetickým jazykem řečeno je prostě Máj lásky čas. Proto oslavovat zamilovanost, lásku i sexualitu dává větší smysl v květnu než v únoru na Valentýna. I v nás ženách se tato smyslná energie naplno probouzí. Je to ženský archetyp Milenky, který září nejvíce v květnu. Rozkvetlá příroda voní a vábí barvami k podvečerním procházkám pod rozkvetlými stromy. Slunce už má větší sílu a jarní šaty, které podtrhují smyslnost ženských křivek, odhalují nožky v krátkých sukních či ženská ňadra ve výstřihu a ladí ženy i muže naprosto přirozeně k energii svádění, užívání si rozkoše, lásky a radosti ze života. Samy si odpovězte na otázku, k čemu vede dnešní unisex móda?
Archetyp Milenky
Žena v archetypu Milenky mě něčím vždy fascinovala. Už jako malá jsem obdivovala ženy ve vysokých podpatcích, kabaretní tanečnice v síťovaných punčochách, krásné striptérky, kurtizány na dovře francouzských králů, japonské Gejši zahalené do květovaných kimon při čajovém obřadu a všechny krásné ženy, které se nebály ukázat svou ženskou smyslnost, erotiku, sex-appeal i lásku k pozemským radostem těla a hojnosti. Archetyp Milenky, tedy ženy svůdnice jsem hledala i na Tantře. Žena Milenka není žena, která láká muže ze svazku manželského a plodí hřích. Tento pohled, i když je hojně rozšířený, rozhodně není ten pravý. Žena Milenka je žena, která miluje život, jeho pozemské radosti a se kterou je radost být. Má ráda krásu, vůně, ráda se zdobí, ráda se hýčká, ráda se miluje s mužem, kterého si vyvolí. Milenka je ztělesněním toho, čemu se říká pozemská láska. V dávné minulosti jí ztělesňovaly posvátné prostitutky, které sexualitu vnímaly jako projev spirituality a představovaly Bohyni v pozemské podobě. Sexualita a plodnost ženy byly oslavovány jako posvátné, protože bez nich by nebylo možné pokračování lidského rodu. Teprve až mnohem později s nástupem křesťanství byla žena v archetypu Milenky označena za hříšnou a tvrdě potlačena. Byla dehonestována a dnes je slovo „kurva“ jedním s nejhanlivějších slov. Za jedinou lásku hodnou oslav byla označena jen láska duchovní, povznesená nad přirozené sexuální projevy fyzického těla.
Archetyp Matky přichází až po Milence
Teprve žena, která až do poslední kapky naplní svůj pohár Milenky, se může stát skutečnou plnohodnotnou matkou. Bez fyzické lásky, tedy bez sexuality, není možné stát se matkou. Teprve až žena Milenka svou krásou a sexuálním vyzařováním přivábí svého vyvoleného, teprve až se spolu pomilují, teprve až spojí svá fyzická i energetická těla, se stane ten zázrak, kterým je stvoření nového života. Teprve až Milenka v nás splní svou roli, jsme připraveny stát se matkami. Vím, namítnete mi, že dnes je možné i početí ve zkumavce. Že matkou se může stát i žena, která v sobě milenku vůbec nerozvinula, protože počala dítě příliš mladá, … To všechno je pravda. Já píši o tom, co je přirozené a co vede k plnému naplnění potenciálu Matky. V mé terapeutické praxi se setkávám i se ženami, které mají problém se svou mateřskou rolí a je to často proto, že si svou roli Milenky naplno neužily a plně nerozvinuly její potenciál. Užívat si naplno fyzickou lásku není žádný hřích a teprve žena, která si ji naplno vychutnala, je připravena přejít do archetypu Matky, kde svou lásku , pozornost a péči obrací ze sebe na dítě a rodinu. Taková žena pak nemá pocit, že ji péče o dítě ochuzuje o spoustu radostí, kterých se díky mateřství musela vzdát. Teprve zralá Milenka plodí zralou Matku. Nezralá Milenka plodí nezralou Matku. To je zákon přírody. Z nezralých květů nemohou časem být zralé plody. Květy musí nejprve naplno vykvést, vonět, být opyleny, uvadnout, opadnout a teprve pak z nich den po dni zrají plody. A to už je fáze Matky.
Svátek Matek patří až do fáze Matky
Svátek Matek, ten krásný svátek oslav mateřství, mi v květnu prostě nesedí. Květen patří Milence. Co takhle slavit svátek Milenek? Docela živě si jej dovedu představit … krásné svůdné šťastné ženy, které se radují ze života, ze svého těla a všech smyslových požitků, které tělo nabízí… Myslím, že i muži by se do tohoto svátku rádi zapojili. A kdy tedy oslavovat Matku v nás? Podle Kola roku i jiných šamanských cyklů období bohyně Matky nastává až v čase první sklizně, což je přelom července a srpna, kdy se slavil svátek Lammas, dnes Dožínky. Hojnost a plodivou sílu mateřské energie vnímáme nejvíc v druhé půlce prázdnin a v září. To jsou pole i zahrady plné zrající úrody. Přírodě vládne bohyně Živa, krásný plodný ženský archetyp. Živa dává život, tak jako Matka dává život.
Co tedy slavit a kdy?
Plynout s proudem života znamená vnímat jeho řád, jeho rytmické cykly, jeho plynule se proměňující energie. Plynout znamená i splynout s energiemi přírody. Tedy lásku slavit v květnu, mateřství v srpnu, ukončování a smrt v listopadu a konec cyklu na zimní Sunovrat. A v únoru? Já místo Valentýna ráda slavím počátek nového života, který začíná klíčit hluboko pod vrstvou sněhu. A tak nějak lépe se mi žije. Nepotřebuji nabídky zboží v marketech, abych věděla, co mám slavit. Prostě se spojím s přírodou. A život ve své přirozenosti a jednoduchosti mi dává větší smysl.
