Jaké jsou dary bohyně Smrti?

   … Smrt je největší záhadou života. Život má mnohá tajemství, ale smrti se nic nevyrovná. Smrt je vrchol, vyvrcholení života. Člověk se jí bojí, protože se bude cítit ztracen, protože se v ní rozpustí. Člověke se jí bojí kvůli egu – ego smrt přežít nemůže. Až se začnete přesouvat na druhý břeh, ego zanecháte tady, nemůže jít s vámi. Smrt vám umožní poprvé se setkat s vaší nejvnitřnější podstatou bez přestrojení, bez přetvářky …

                                                   Osho: O životě a smrti

   Přelom října a listopadu, čas Dušiček, nám přináší tu nejlepší příležitost setkat se se smrtí laskavě, beze strachu a možná i se zábleskem naděje spatřit její krásu.

Smrt je pro nás tabu

   Naše západní společnost smrt vytěsnila zcela pryč ze svého zájmu. O smrti se nemluví. Nic z toho, co je s ní spojeno, se neukazuje. A když přece jen přijde jako téma  konverzace, tak vzbuzuje strach anebo trapné rozpaky, protože ani emoce, které s ní máme spojeny – smutek, bolest, zoufalství, pláč – nechceme vidět ani prožívat. Stalo se přirozeností po ztrátě blízkých užívat antidepresiva či léky rozpouštějící úzkost a strach.

   Ani o duchovním rozměru smrti příliš nevíme. Z naší křesťanské tradice, která nás všechny ovlivnila, vnímáme pod prizmatem pocitu viny, že možná po smrti pro ty hodné přijde nebe a pro ty zlé peklo. A pak jsou ti, kteří nevěří a hluboko uvnitř se velmi bojí. Asi nejlépe téma smrti vysvětluje koncepce reinkarnace, kdy smrtí život nekončí, pouze duše změní tělo a pokračuje ve svém vývoji dál.

Jak vnímá smrt lunární vědomí

   Pojďme se na smrt podívat pohledem lunárního vědomí, tedy pohledem ženským, mystickým, pocitovým. Naši dávní slovanští předkové smrt vnímali jako bohyni Moranu. Ale tento ženský archetyp můžeme najít i pod jinými jmény, jako třeba indická Káli, ruská Baba Jaga, welšská Kerridwin, krétská Hadí bohyně nebo Královna podsvětí a spousta dalších, které byly uctívány v přírodních kulturách Velké Matky po celém světě.

Morana – slovanská bohyně smrti

   Bohyně smrti – Morana, je žena, která ví. Žena, která už v životě zažila mnohé a pochopila podstatu života. Ví, že život je plynutí božské energie Existence v cyklech zrození, rozkvětu, usychání a smrti. Nebo chcete-li, tak je to plynutí v cyklech tvoření a zániku. Bohyně Morana je zobrazována jako moudrá stařena, jejíž tvář protkaná vráskami má v sobě vepsané všechny skutečné prožitky života. Stříbrné vlasy připomínají svit Luny – tedy Lůno, ze kterého jsme všichni vzešli a do kterého se po smrti opět navrátíme. Černé šaty opět symbolizují noc, temnotu, ve které  život vzniká i zaniká. Některé mýty vyprávějí, že Morana má dvě tváře. Tu strašlivou ukazuje těm, kteří se jí bojí a odmítají ji. A těm, kteří se dokáží s důvěrou odevzdat její láskyplné náruči, ukazuje tvář mladé krásné ženy s laskavýma očima.

Smrt je transformační brána

   Smrt symbolizuje zánik jedné formy a vznik nové. Je bránou z jedné strany starou, oprýskanou a vybledlou a z druhé strany novou a krásnou. Bránou, kterou projdeme do krásné barevné, zářivé, voňavé jarní zahrady své nové existence, na cestu nových zážitků, zkušeností a poznání. 

   Naši moudří předkové, kteří byli zcela přirozeně propojeni s Matkou Zemí, jejími cykly i cykly Vesmíru, věděli, že smrti je potřeba se s důvěrou a láskou odevzdat. Tak jako  se večer co večer s důvěrou odevzdáváme náruči temné noci a jejímu blahodárnému spánku. Tak jako se my ženy odevzdáváme měsíc co měsíc svému menstruačnímu krvácení, kdy naše tělo opouští mrtvé neoplozené vajíčko, mrtvé buňky odlupující se sliznice našeho lůna, naše posvátná menstruační krev a třeba i emoce a prožitky, které již není třeba v sobě dále nosit. Nebo tak, jako se v plné otevřenosti srdce a v lásce odevzdáváme orgasmické vlně blaženosti, která prostupuje naše bytí při milování s milovaným mužem. V tantrických naukách bývá orgasmus označován jako malá smrt.

 A vědecké studie potvrzují, že v okamžiku smrti naše fyzická těla  uvolňují všechny v těle nashromážděné neurotransmitery a hormony blaženosti a štěstí a my zažíváme největší orgasmus svého života. Má to jedinou podmínku – nebát se a s důvěrou se tomu prožitku odevzdat. Malou smrt zažíváme i s každým výdechem. S každým výdechem se tělo zbavuje pro nás nepotřebného oxidu uhličitého, abychom se v následujících vteřinách mohli znovu nadechnout a nabrat do svých plic nové molekuly životadárného kyslíku. A tento nový nádech by nebyl možný bez předchozího výdechu. I zde je přítomna ta brána smrti a znovuzrození.

Zima je časem bohyně Smrti

   Bohyně smrti- Morana- vládne v zimě. Její čas ve slovanském Kole roku nastupuje 1.11. o Dušičkách nebo 31.10. o keltském svátku Samhain  a vládne až do Zimního Slunovratu 21.12. Během jejího času vše nepotřebné v přírodě usychá, umírá, odchází. A to, co má dál žít, se stahuje do podzemí – rostliny ukládají zásobní látky a mnohé do jara přežívají jen pomocí podzemních oddenků, kořenů a hlíz. Mnohá zvířata zimu přečkávají ve stavu zimního spánku anebo svou životní aktivitu zmenšují na nezbytné minimum. Protože zima je čas, kdy se všechno zastavuje, odpočívá a spí.

   Prastarý keltský svátek Samhain anebo naše Dušičky jsou časem, kdy si můžeme zapálit svíčku, zachumlat se do teplé deky a vzpomenout na své mrtvé předky a blízké. Propojit se s nimi, poděkovat jim za život, protože naše existence je pokračováním jejich existence. My ženy můžeme uctít všechny své ženské rodové předkyně, protože naše fyzická těla vznikla z jejich těl. My jsme vzešly z oplozeného vajíčka, které bylo součástí těla naší matky a kdysi i babičky.A stejně to měla naše matka, babička, prababička, praprababička … A možná, že i toto uvědomění nám pomůže procítit, že oddělenost a smrtelnost našich existencí je pouhou iluzí. Že život pokračuje dál. A smrt neznamená zánik, pouze transformaci k vyšším úrovním našeho bytí.

   Více o archetypu stařeny, moudré ženy či bohyně smrti se dozvíte v mém autorském on-line semináři Lunární Žena I.  www.lunarnizena.cz