Říká se, že mateřská láska se nejvíce podobá bezpodmínečné lásce, agapé – jak ji popisuje křesťanství.Prostě lásce božské, která je základem mnohých náboženství. Ale jaká je to tedy podoba lásky? A proč v dnešní době tolik matek ve jménu „mateřské lásky“ své děti poškozuje? A nemyslím jen tu nejhorší zjevnou podobu, kdy matka své dítě týrá, bije či od něj utíká. Mám na mysli i tu skrytou podobu nelásky k dítěti, jakou je manipulace, citová závislost a ovládání dítěte.
Láska není jen uspokojení základních potřeb dítěte
Mnoho maminek považuje za projev lásky to, když je děťátko dobře nakrmené, přebalené, čistě oblečené a pěkně si hraje či spinká. A neotravuje a nezlobí. Ano, všechny, které jsme vychovaly děti, víme, že toto si přeje každá nevyspaná unavená ustaraná máma, aby měla chvíli klid na jinou práci či odpočinek. Přesto pak mnohé zažívají pocity nevděku a nelásky ze strany svých dospělých dětí. A přitom se tak staraly, vždy bylo uvařeno, uklizeno, vypráno … Skutečná láska mezi mámou a dítětem je biologická vazba, vztah a zároveň ještě mnohem víc. Dítě se potřebuje cítit milováno a přijímáno svou maminkou. Potřebuje cítit nejen výživu, ale i bezpečí a bezpodmínečné přijetí. A pokud něco z toho nedostává, láskyplná vazba se netvoří.
Mateřská láska vychází ze sebelásky
Druhé umíme milovat jen tak, jak milujeme samy sebe. Téma sebelásky je stále v myslích mnoha žen něco, co není v pořádku. Většina z nás byla vychována v programu Oběti – tedy ženy, která svůj život musí obětovat péči o druhé. To je její podoba lásky. Jenomže tento model prostě vůbec nefunguje. Na svých seminářích i individuálních konzultacích se stále setkávám se ženami, které už třeba pochopily, že mít ráda sama sebe je nutnost, ale vůbec neví, jak se to dělá. Pokud tuto nelehkou cestu k sobě samé nevzdají, brzy začnou vnímat drobné a větší projevy lásky ze strany svých „nevděčných“ dětí či „nemilujícího“ partnera. Sebeláska začne v jejich životě dělat zázraky. Ale vraťme se k dětem – jen máma, která vnímá sebe, své tělo, své emoce, své rozličné potřeby a umí je s láskou sama sobě naplnit, jen taková žena může totéž dát i svému děťátku. Máma, která nemá ráda sama sebe, stejnou nelásku vysílá i ke svému dítěti. I když je nakrmené, přebalené a spokojeně spinká. Takové děťátko už v ranném dětství zažívá pocit, že i s ním není něco v pořádku.
Jaký je mateřský jazyk lásky
Ne nadarmo se jazyk, kterým mluvíme, nazývá mateřský jazyk. Je to řeč, kterou s námi jako první mluvila naše máma. Ve svém sousedství mám mámu, která na své malé děti mluví pouze rozkazovacími větami. „Půjdeme domů“, To nedělej“, „Půjdeme papat“, „Neber to“ … i když mnohé říká laskavým hlasem, přesto jsou to stále jen pokyny a rozkazy. A výsledek? Její děti v předškolním a školním věku téměř nemluví. A nesouhlas vyjadřují obrovským dlouhotrvajících křikem. I tahle žena se považuje za milující mámu, ale skutečný zájem o své děti nikdy nerozvinula. Časté jsou dnes i pohledy na mámy tlačící kočárek a přitom upřeně zírající do mobilu. I když jsou s dítětem, přesto jsou odpojené a nevnímají je. Takové děťátko opět zažívá trýznivý pocit nemilovanosti, který se nemilosrdně propisuje do jeho psychiky jako emoční trauma. Stejně tak všechny mnohdy drahé hračky, pohádky na tabletu nebo v televizi nenakrmí hlad dítěte po pozornosti jeho mámy. „Zajímáš mě“, „Jsem tady pro tebe“, „Miluji tě takové, jaké jsi “, Důvěřuji, že to zvládneš“, „Podpořím tě v tom, co tě zajímá“, „Všechny tvoje emoce jsou pořádku“… to jsou věty skutečného mateřského jazyka lásky. A nemusí být nutně vysloveny. Důležité je, když pod jejich vlivem máma koná. A nikdy nebere dítěti jeho skutečnou podstatu – autentičnost – aby ho tvarovala podle svých představ.
Láska mezi rodiči je nejvýživnější prostředí pro dítě
Aby se dítě cítilo milované, potřebuje cítit a vnímat lásku mezi rodiči. Že tatínek miluje maminku a maminka miluje tatínka. Pak nepotřebuje zdaleka tolik pozornosti a péče a je přirozeně vyživováno vibrací lásky, kterou je naplněn domov, kde se rodiče milují. Bohužel skutečné partnerské lásky je v dnešním světě velmi málo. Partnerské vztahy často s příchodem dítěte přestávají fungovat. Veškerá pozornost se zaměří na miminko a partnerská láska začne pomalu uvadat. A láskyplná výživa děťátka se menší. Často se maminka upne na děťátko příliš a nahrazuje si láskou k dítěti nedostatek lásky partnera. A zde se rodí první zárodky rodičovské manipulace a nezdravé závislosti mezi matkou a dítětem, která své trpké plody ukáže třeba až v pubertě či dospělosti. Tolik žen si stěžuje na manžela, který i po svatbě je stále připoután ke své matce… Nebo dcery, které se od své maminky nikdy neoddělily, nenašly si partnera, nemají děti a svůj život doslova obětovaly péči o svou matku.
Ideální matka neexistuje
Všechny jsme nějakým způsobem emočně zraněné, všechny jsme v různé míře nedostaly tolik lásky a pozornosti, kolik jsme jako děti potřebovaly. A emoční rány skrýváme pod různými maskami. Je to proto, že tento svět už po tisíce let ovládá patriarchální způsob myšlení a ten rozhodně skutečné mateřské lásce nepřeje. Ponížení a degradace hodnot ženství se propisuje po generace do ženských rodových linií a zraněné matky vychovávají zraněné dcery i syny. Dobrá zpráva je, že mnohá emoční zranění se dají léčit. Mnohé nesprávné myšlenkové vzorce a programy ohledně mateřství v našich myslích se dají vymazat a napravit. A zranění pak nemusíme přepisovat do dalších generacích dětí a vnuků. Je to trpělivá a náročná práce na sobě, ale nese výsledky Má smysl i v případě, že naše děti už jsou velké a naše výchova už skončila. Čištění a uzdravování rodové linie, vztahů s dětmi, s partnerem i světa okolo sebe přijde. Každá žena, která se probouzí do vědomého ženství, jehož je mateřství nedílnou součástí, má tu moc přispět k uzdravení dnešního nemocného světa. Semináře Matka I.a II. programu Lunární Žena jsou mocným pomocníkem a doplněny o individuální konzultace dělají v životech žen doslova zázraky.
