Hodné holky nemůžou být Bohyně, i když to vypadá, že by si to ze všech nejvíce zasloužily. Vždyť proto jsou přeci hodné holky … Tohle je velký omyl, ve kterém žije po mnoho let většina žen. Žijí program „hodné holky“, ve kterém je vychovali rodiče v dětství. A většinu života čekají na tu odměnu, které za toto specifické chování přijde. A ona nepřichází. Hodné holky jsou už dávno dospělé ženy – manželky, matky, časem i babičky, vdovy … ale odměna za to, že celý život jsou hodné a ochotné kdykoliv komukoliv pomoci, prostě nepřichází. Jak jdou životem, jsou víc a víc unavené, vyčerpané, ztrácejí krásu a jiskru mládí. A ten princ na bílém koni, který je odveze na zámek, kde budou šťastné až do smrti, stále nepřijel. Zatímco ty zlobivé potvory získávají to, po čem ty hodné holky marně touží. Mají toho fajn chlapa, co se postará, zařídí, miluje. Mají ten dům, tu dobrou práci. Mají to uznání a obdiv ostatních. A je toho ještě mnohem víc, co mají „potvory“ a „hodné holky“ na to marně čekají. Znáte to ? Je na tomto světě tedy nějaká spravedlnost? Říkám :“Ano, je!“. Tak si to pojďme vysvětlit.
Kdo je to hodná holka?
Jaká je tedy definice „hodné holky“? Hodná holka je slušně vychovaná. Chová se tak, aby nedělala rodičů ostudu. Tedy nemluví sprostě, nekouří, nepije. Je hodná, neodmlouvá, všem vyhoví, vždy je tady pro druhé, vždy ochotná pomoci. Není středem pozornosti, není výrazná, spíše sedí v koutě, mlčí a čeká, až si jí někdo všimne. Nemaluje se, příliš se nezdobí, nenosí okázalé, výrazné či výstřední oblečení a doplňky. A už vůbec není sexy a smyslná koketa. Hodná holka nemá svůj názor, poslouchá a podřizuje se názorům druhých. Zejména těch, které považuje za autority. Všem raději kývne na souhlas, aby měla klid. Protože spor, konfrontace a hádky jí nahánějí husí kůži. Neumí argumentovat a nemá odvahu mít svůj názor a postavit se za něj. Hodná holka byla možná zlaté hodné malé děvčátko, se kterým rodičem neměli žádné starosti. Ale jako dospělá žena vlastně není sama sebou. Být autentická, svá, cítit se svobodná, jsou pro ni pojmy z říše snů a zbožných přání.
Hodná holka je vlastně pořád dítě
Poznaly jste se v některé z těchto charakteristik? Většina z nás má mnohé z nich hluboko vtištěné ve svém podvědomí. Patriarchální systém, který je na světě už 5 000 let, nás ženy postupně formoval do tohoto modelu. Křesťanství má rovněž vliv na naši výchovu, i když jsme se třeba narodily do ateistické rodiny. Jeho principy máme v sobě také hluboko vtištěné. Křesťanským prototypem ženy je právě ta „hodná holka“ . A milující a trpící Panna Marie je naší velkou ikonou. Když se na ni podíváte, jak je ztvárněná v mnoha kostelích, většinou vidíte tvář velmi mladé dívky. V její tváři nenajdete stopy zralosti, kterou vyzařuje dospělá žena. Žena, která vyzrála svými životními zkušenostmi – láskou, sexualitou, porodem, probdělými nocemi s dítětem v náručí a mnoha dalšími zkušenostmi. Stejně nezralá jako panenka Marie je i žena, která ustrnula v pozici hodné holky. Neprošla si skutečnou pubertou, která přináší nejen fyzické změny na těle, ale také výraznou proměnu psychiky. Hodné holky v pubertě neodmlouvaly rodičům, nechtěly si vehementně prosadit svůj názor, necítily tu vnitřní touhu odstěhovat se od těch „nemožných zastaralých rodičů“ někam pryč a žít vlastní život podle svých představ. Neochutnávaly zvídavě lásku a sexualitu a tak jim chybí zkušenost o mužích. Často si vzaly svou první lásku. S tímto mužem žijí a věří, že toto je láska. Protože jinou nepoznaly a chybí jim srovnání.
Bohyně je dospělá žena
Aby žena vyzařovala energii Bohyně, musí být dospělou zralou ženou. Nejen fyzicky, ale i psychicky. K tomuto dozrání na práh dospělosti slouží právě období puberty. Tehdy se v nás probouzí vnitřní síla, o kterou se pak můžeme v životě opřít. Právě vzdor vůči autoritám, nejčastěji rodičovským, nás staví na vlastní nohy. Je to mnohaletý proces postupného zrání prostřednictvím mnoha konfliktů, vzdoru i pochopení, že každá naše akce má své důsledky a za každé své rozhodnutí neseme zodpovědnost. Formujeme si svůj vlastní názor a učíme se stát si za sebou samou. Jak síla uvnitř nás roste, učíme se vymezovat si své hranice a chránit si je před invazí zvenčí. Učíme se říkat „Ne !“ tam, kde to cítíme. Oddáváme se probouzející se sexuální energii, poznáváme své tělo a vnímáme, co nám činí potěšení. Zrajeme a ukotvujeme si pocit, že jako ženy jsme ve všech svých projevech vpořádku. Skrze zkoušky a překážky jdeme do skutečné dospělosti. Začíná z nás vyzařovat žena – Bohyně ve všech svých proměnlivých podobách.
Přijetí temné Bohyně je branou
k dospělosti
Milé ženy, bez přijetí temné Bohyně – naší vnitřní ničitelky, temné Kálí či hrůzu nahánějící Čarodějky, dozrát nemůžeme. To je ta energie, ten vnitřní ženský archetyp, který hodným holkám chybí. Přesněji řečeno, mají jej v sobě hluboce potlačený. Je to ta naše ženská část, která se umí zdravě rozčílit, vycenit zuby a vytasit drápy. Která umí říct rázné „Ne!“ tam, kde se děje něco, co s ní není v souladu. Je to ženský hněv v té nejčistší podobě, který nám byl už v dětství přísně zapovězen. Protože hodné holčičky ze nevztekají, nekřičí a nenadávají … A přitom tato naše část je tak důležitá pro naši ochranu, abychom se nestaly obětí všemožných vztahových manipulací a zneužívání. Teprve až integrujeme obě své božské části – světlou i temnou bohyni v sobě samé a s láskou přijmeme projevy obou, teprve tehdy můžeme být skutečně celistvé, dospělé, zralé a tedy božské. A přesně takové nás tento svět potřebuje.
