Mám ráda uklizeno. A ráda uklízím. Někdy … 🙂 Přemýšlela jsem nad tím, proč? Dlouho jsem si myslela, že je to prostě návyk z dětství. Můj otec byl velmi přísný a být extrémně pracovitá bylo asi jedinou možností, jak mít jako dcera v jeho očích vůbec nějakou hodnotu. Dlouho jsem pracovala na svém podvědomí, abych z něj vymazala ten příšerný program “Roba je od slova robiti !”, jak rád říkával. Dnes už svůj život řídím sama. Jen já se rozhoduji, co chci a nechci. Nikomu se nepodřizuji, nikoho se nebojím, nikoho “neposlouchám”. Přesto mi pozitivní vztah k úklidu zůstal 🙂 🙂
Uklizený prostor má jinou vibraci
V uklizeném bytě se úplně jinak cítím. Mám ráda čistou podlahu, koberce, na kterých se můžu jen tak natáhnout a podložená polštáři lenošit u šálku čaje. Poličky bez prachu, kde každou věc můžu kdykoliv vzít bez toho, že budu mít na rukou ten “zaprášený” pocit. Umytá okna, přes která je svět hned více svěží a barevný, voňavé záclony a závěsy, které mi připomínají dotyk závoje víly. Vyvětráno a provoněno třeba svěží citrónovou vůní nebo teď v zimě směsí skořice, hřebíčku, badyánu a vanilky. Zapálené svíčky, čerstvé květiny nebo přírodní dekorace. Krásná povznášející nebo uklidňující hudba … to je domov, ve kterém se cítím příjemně. Tady se dokážu opravdu uvolnit, relaxovat anebo tvořit něco nového. A ráda se tady setkávám s těmi, které mám ráda. Prostě takový domov má pro mě vibraci krásy a pohody, kde se cítím fajn.
Nejsem rozhodně pedant na pořádek a “sterilní “ byt či dům na mě působí chladně, odcizeně, mrtvě. V bytě má být živo. Ale špína, prach, pavučiny, hromady starých věcí zaprášené “stoletým” prachem, nepříjemný zápach z jídla, kouře či prostě nevětraného prostoru, mně uvnitř stahují a zavírají stejně jako chlad či strach.
Domov ženy je její děloha
Už starověké civilizace, které vnímaly ženu a její ženské projevy jako posvátné, viděly paralelu mezi domovem ženy a jejím lůnem, tedy dělohou. A jak říká moudrost starého Egypta – jak uvnitř, tak navenek– tedy jaký chaos či řád máme uvnitř sebe, takový chaos či řád máme i v prostoru kolem nás. Tradiční čínské umění Fueng- Shui se zabývá vztahem člověka a jeho životního prostoru. Vnější prostor uspořádaný podle jeho pravidel přináší člověku vnitřní harmonii a umožňuje nerušené plynutí energie čchi. Což pocítí každý citlivý a vnímavý člověk. A to my ženy rozhodně jsme. Tak, jako naše děloha je posvátným místem, kde vzniká a tvoří se nový život a kde rozhodně nechceme chaos, negativní energie ani návštěvníky, tak i náš domov by měl být místem, kde si potřebujeme uchovávat řád, vibraci čistoty a krásy. A rozhodně si vybírat, koho vpustíme dovnitř a koho nikoliv.
Menstruace je časem vnitřního úklidu
Čas menstruace, čas archetypu Baby , je obdobím, kdy ženská děloha prodělává období očisty. Odumírá a odlupuje se endometrium – děložní sliznice a spolu s neoplodněným mrtvým vajíčkem odchází z těla ven. Spolu s krví odchází z těla také řada toxických látek i nezpracovaných nahromaděných emocí. Tento tělesný i emocionální úklid naše tělo provádí pravidelně každých cca 28 dní. Vnímá jej jako přirozený cyklický proces tvoření a zániku, na jehož konci je úklid nepotřebného. A po skončení menstruace je naše děloha připravená na nový začátek, nový život. Tato hluboká moudrost našeho těla nás může inspirovat k tomu, proč i ten náš vnější pravidelný úklid je tak důležitý a posvátný. Je to akt hodný rituálu a ne jen povinnost, kterou děláme, “protože se to tak musí” anebo “co by tomu řekli lidé, že máme doma nepořádek”.
A jak je to s vánočním úklidem?
Pro mě je vánoční úklid rituál. Každoročně bojuji s tlaky vnějšího světa, abych jim úplně nepodlehla a Vánoce i čas jejich příprav žila podlé svých vnitřních potřeb a pravidel. Vánoční úklid pro mě není dogma, ale proces, na který se těším a který si užívám. Nepřeháním to, hlídám si, kolik mám energie. Ale to, co dělám, si opravdu rituálně prožívám. Pokud zrovna nevysávám, pustím si vánoční hudbu a očišťuji svůj domov od všeho starého, špinavého, nepotřebného, co se za celý rok nashromáždilo. Jaro a léto je čas hektický, plný tvoření a tak na velký úklid mnohdy není čas. A závěr ročního cyklu, kterým je čas od Samhainu nebo chcete-li Dušiček až do zimního Slunovratu je právě časem zpomalení, sebereflexe, dokončení započatého díla a úklidu toho starého, nepotřebného v našich životech. Je to čas pro přirozenou očistu a odložení všeho, co už nechceme nést dál. Na hmotné, emocionální i energetické úrovni. Do každé úklidové činnosti vkládám záměr, proč to dělám. Vzpomínám na to, co se událo v tomto roce a loučím se s tím, co už nechci. Možná to zní pro některé z vás bláznivě, ale mě úklid s vědomím toho, že je to rituální očista, úplně jinak baví. Nejsem vystresovaná, vyčerpaná a unavená z tlaku, že nestíhám. Vědomí toho, že uklízím staré a připravuji se na nové, mě naplňuje vnitřním klidem. A následná fáze zdobení, která přijde po fázi očistné, mi přináší slavnostní a pohádkovou vánoční atmosférou po celou dobu Adventu. Pečení cukroví provoní dům vánoční vůní. Do každého těsta na hvězdičky a srdíčka vkládám lásku, zdraví a hojnost pro všechny, kdo je ochutnají. Vzpomínám na své babičky. Vykrajuji z jejich starých formiček, které mám stále schované. A peču jen 4 druhy. To pro můj rituál stačí. Když umývám své parádní skleničky a porcelán, vzpomínám na to, jak jsem pomáhala jako malá holčička mamince. A obrovsky se u toho těšila na Štědrý den. Vše dělám po malých krocích, ne najednou, abych se strhala. A vnímám v sobě i tu starodávnou kněžku, která připravuje chrám na rituál oslavy zrození nového Sluncem o zimním Slunovratu. Na čas, kdy světla začne zase pomalu přibývat.
Je jen na nás samotných v jaké energii a v jakých emocích vánoce prožijeme. Ve mně se už před mnoha lety probudila kněžka – Lunární žena – a ta Vánoce prožívá jako velký svátek klidu, vnitřního míru, pohádkových kouzel i jemné radosti z příchodu nové naděje – světla, které se o zimním Slunovratu zrodilo. Anebo se těšíte se svými dětmi na Ježíška, který je stejným symbolem nového zrození světla a naděje v křesťanské tradici. Moci to sdílet se svými milovanými, je pro mě ten nejkrásnější dárek. A toto přeji i vám, krásné lunární ženy.
